...aneb na výstavu už nikdy více :D Ale popořádku...
Včera jsme vyrazili na naší výstavní premiéru a na 99% i derniéru. Výstavy se mi nikdy nelíbili, ale chtěla jsem zjistit, jak na tom Jazz je. Stále nedokážu pochopit, jak to někoho může bavit :D Prostě agility jsou naše domácí půda. S Jasperem jsme byli ve třídě s dalšími 7 většinou již ostřílenými psy. Rozdělení podle linií bylo půl na půl, 4 výstaváci a 4 dostihoví. Jazz se choval naprosto ukázkově, na to jak jsem se děsila jeho chování, tak stál a chodil velmi pěkně. Z kruhu jsme odešli brzy se známkou Výborná bez pořadí, pokud se nemýlím, v kruhu zůstali jen vipeti z výstavní linie, ale co už :D Osobně jsem s výsledkem spokojená, ale byla jsem zvědavá hlavně na posudek, když jsem se na něj podívala, byla jsem dost zklamaná, protože posoudit psa třemi body je teda něco: Standartní výška, hluboký hrudník a slabší spodní čelist. Musím říct, že hluboký hrudník u Jazze je pro mě novinka :D Podle více lidí má spíš hrudník malý... Ale je mi to šumák :D
Moje sestra se potom účastnila ještě junior handlingu s půjčenou Iupee od naší chovatelky, nakonec skončili na 2. místě ze 3. Já se Sallym jsme bojovali v nejstarší kategorii junior handlingu proti dvěma afgánským chrtům, všichni museli předvést figuru T, ještě že jsem si všechny figury dřív nastudovala :D Nakonec jsme vyhráli :) Musím oba dva vipeťáky moc pochválit, že přežili vedro a výstavní opruz, teď už jen agility, které je moc baví... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat